Jak se anglická slova propojují v řeči
Mezery vidíte na papíře, v nahrávce ale mezi každými dvěma slovy nejsou pauzy. Učte se slyšet skupiny slov a jejich rytmus. Rychlost není jediný důvod, proč věta působí obtížně.
Hranice slov nemusí být slyšet
V pick it up navazují závěrečné souhlásky na následující samohlásky. Stále jsou to tři slova, ale ne tři oddělené zvukové bloky. Zkuste si v napsané větě označit místa návaznosti a při dalším poslechu je hledat. Uvedený příklad je písemné vysvětlení, ne zvláštní zvuková lekce.
Nepřízvučné části ustupují
A, to a can mohou mít slabé podoby /ə/, /tə/, /kən/. Některé souhlásky v sousedství dalších zvuků nejsou výrazné. Neplatí ale, že se všechny koncovky vypouštějí. Výsledek závisí na mluvčím, tempu a důrazu; jednu podobu neberte jako povinnou pro každou větu.
Poslech s jedním cílem
Nejprve zachyťte význam, potom napište slova a vraťte se k nejasnému místu. Po skončení diktátu porovnejte opravy. Byla chyba v hranici slov, krátkém slově, nebo neznámé slovní zásobě? Znovu poslouchejte s textem a nakonec bez něj.
Otázky k plynulé řeči
Mám začít mluvit co nejrychleji?
Ne. Nejdřív se soustřeďte na srozumitelnost a rytmus. Rychlost sama přirozenou výslovnost nevytvoří.
Mluví tak jen Britové?
Ne. Spojování a oslabování se vyskytuje v různých varietách angličtiny, ale konkrétní podoba se může lišit.